Když jsem v létě přicházel k týmu starších žáků Žijeme Hrou, byly naše cíle pro nadcházející přípravu jasné, připravit kluky na blížící se sezónu a to ideálně tak, abychom dokázali celou soutěž vyhrát, najít ideální herní projev a dále rozvíjet herní činnosti kluků, ale také vytvořit dobrý kolektiv a zapracovat nově příchozí hráče z mladších žáků i okolí.
V létě jsme tedy hromadně absolvovali fotbalový kemp pod záštitou ŽH, který sloužil, jako soustředění na které volně navázaly tréninkové jednotky. Samotnou sezónu jsme zvládli na výbornou a pouze s jednou remízou jsme suverénně ovládli tabulku. Přičemž jsme hráli pohledný kombinační fotbal a dařilo se nám s nabývajícími zápasy tvořit herní projev, kterým jsme se chtěli prezentovat. A to hrát na velký počet krátkých přihrávek a efektivně přenášet těžiště hry, využívat herních individualit hráčů a snažit se hrát odvážně i v situacích, kdy jsou hráči pod tlakem soupeře v herní podčíslení. Také podzimní část krajského poháru se nám dařila a zajistili jsme si účast i v podzimních bojích.
V zimní přestávce si sami hráči určili kolektivní i individuální cíle pro zimní přípravu a druhou část sezóny. Kolektivním cílem byl ze stran hráčů postup do vyšší soutěže, tedy celkové vítězství a setrvání na první příčce tabulky. Individuální cíle byly pak naplňovány zejména na individuálních trénincích, kterých se mohli kluci dobrovolně účastnit mimo hromadný tréninkový proces. Ve kterém jsme se zaměřili i na nefotbalové pohybové aktivity a věnovali jsme se řadě míčových sportů, gymnastice a základům cvičení v posilově. Vrcholem zimní přípravy bylo soustředění v Bystřici nad Perštejnem, kde jsme měli zajištěny vynikající fotbalové podmínky pro trénink, ale hlavně jsme měli další prostor pro stmelení týmu a navázání hlubších vztahů. Další novinkou, kterou se nám podařilo uvést do praxe, byly ranní hodiny tělocviku navíc, kdy mohli naši hráči, ale i další sportovci navštěvující ZŠ Kunštát využívat nulté hodiny k rozvoji svých pohybových dovedností. Nemohu si odpustit podotknout, že celková docházka na tréninky, ranní hodiny tělocviku či individuální tréninky, nebyl oproti letní přípravě a podzimní čísti vyhovující, což se promítlo v jarní čísti sezóny.
Jak již bylo řečeno, pro řadu hráčů se stalo a to vcelku pochopitelně, prioritní vyhrát celou soutěž a postoupit. Bohužel nám tento fakt v řadě zápasů spíše škodil, na klucích byla vidět obrovská chuť a touha pro vítězství, ale oproti jarní části sezóny nám občas chyběla uvolněnost a mnohdy i odvaha či klid ke zvládnutí tohoto cíle. Přestože jsme téměř ve všech zápasech opět drželi míč a kontrolovali hru, předfinální a finální fáze se se nám příliš nedařila a na hráčích byla znát nezkušenost s těžkými zápasy, které v předešlé polovině soutěže takřka nezažily. Fotbalové štěstí při nás nestálo ani v pohárové cestě, kdy jsme nešťastně vypadli s týmem z Mikulova, který využil své dvě ojedinělé příležitosti ke vstřelení branky a dal nám tvrdou lekci z produktivity. Naši hráči však předvedli vynikající výkon, který však nedokázali otisknout do výsledkové podoby a se slzami v očích se rozloučili s pohárem těsně před branami finále.
Získávali jsme tak nové zkušenosti v tom, jak se popasovat sám se sebou a s vlastní hlavou. Kluci většinu klíčových zápasů ať už s Blanskem, Rájcem či Moravskou Slávií dokázali herně i výsledkově zvládnout a právě těmito zápasy fotbalově rostli. Nakonec jsme v podzimní části pouze 2x prohráli a 2x remizovali, což není vůbec špatný výsledek. Na druhou stranu s výjimkou zápasu s Kohoutovicemi, jsme i v těchto zápasech měli více ze hry a tahali jsme za delší konec lana, proto jsou tyto zápasy určitě zklamáním. A tím je i celkové druhé místo v tabulce. V posledním zápase, kdy jsme byli jasným favoritem a v případě výhry bychom zůstali na prvním místě, se ukázalo, jak je těžké pro takto mladý tým se mentálně srovnat a připravit se na takový zápas, který pro nás nevyšel dobře a i přes řadu šancí a herní převahu jsme nedokázali zvítězit a zůstalo tak na nás jen hořké druhé místo.
Za celkový přístup a lásku ke kulatému nesmyslu si však kluci zaslouží velký respekt a uznání. Řada trenérů soupeře obdivovala náš herní projev i individuální kvalitu našich hráčů. Prezentovali jsme se pohledným, ofenzivním a kombinačním fotbalem, který nám přinášel ve většině zápasů radost a potěšení ze hry. To že jsme nedokráčeli k vytouženému cíli a občas jsme klopýtli, je přirozené a hráčům to po mentální stránce může jen pomoci. Fotbal není vždy spravedlivý a nepřináší pouze radost. Při pohledu zpět od prvního do posledního kola nám většinu času však radost přinášel, z hráčů se stávají kamarádi a mají společné zážitky, ať už z hřiště či mimo něj. Společně jsme prožili chvíle radosti a euforie i momenty smutku, křivdy a beznaděje. Společně jsme slavili vstřelené branky a vítězství a stejně tak jsme byli jeden druhému oporou i v momentech neúspěchu. Naše společná fotbalová cesta však nekončí, jaká bude její další trasa je jen na nás. Všem hráčům, rodičům, prarodičů a příznivcům naší čutané moc děkujeme a budeme se těšit opět v nadcházející sezóně.
Pavel Blaha (trenér)
