Rozhovor s Editou, vyšel v časopise MyFace (vydání červenec/srpen 2022)
Autor: PAVEL ŠMERDA
Její táta byl vyhlášený fotbalový kanonýr, na kterého dodnes „vzpomíná“ řada obránců a brankářů. Dcera Edita se dala také na fotbalovou dráhu. Ale na opačné straně hřiště. Na pozici obránce se z Drnovic, přes klub Žijeme Hrou a Horní Heršpice probojovala až do reprezentace České republiky.
- Editko, musím se na úvod zeptat. Jaký je to pocit obléct si reprezentační dres?
Je to úžasný pocit štěstí a hrdosti, ale na druhou stranu pocit velké zodpovědnosti. - Připomeň, do jakých zápasů si už zasáhla a v jaké věkové kategorii?
Poprvé jsem byla nominována na soustředění reprezentace WU14 v Nymburku. Tam jsme odehrály modelové utkání mezi Čechy a Moravou. V loňském roce jsem byla na soustředění WU15 v Uherském Brodě, kde jsme absolvovaly dva zápasy se Slovenskem. Jednou u nás a podruhé jsme jely na Slovensko. Letos jsem byla nominovaná za reprezentaci WU16, kde jsem nastoupila na zápas s Belgií a Itálií. Bohužel na zápase s Chorvatskem jsem už kvůli zranění chyběla. - Na klubové úrovni momentálně nastupuješ za Lokomotivu Horní Heršpice. Jaké byly tvoje fotbalové začátky a kdo tě k fotbalu přivedl?
Fotbal jsem znala už od malička, protože jsem z fotbalové rodiny. Oba dědečkové hráli fotbal a můj táta, ten hraje dodnes. Právě táta má největší podíl na tom, že jsem začala hrát. Jednou mě vzal na trénink a bylo to. (úsměv) Začínala jsem v sedmi letech v mladší přípravce v Drnovicích, kterou táta trénoval. Když jsem přestoupila do starší přípravky, naskytla se možnost hostování v Lokomotivě Horní Heršpice, kde jsem byla asi rok. Po ukončení hostování jsem přestoupila do týmu Žijeme Hrou, kde jsem hrála až do starších žáků. Na toto období vzpomínám velmi ráda a herně jsem se zde opravdu posunula. Od února 2021 nastupuji za dívčí tým Lokomotiva Brno Horní Heršpice, kde hrajeme 1. ligu juniorek. - Byl fotbal jasná volba, nebo si zkoušela i jiné sporty, nebo činnosti?
Začínala jsem jako malá s tanečním aerobikem, ale to mě nezaujalo ani nebavilo tak jako fotbal.
- Fotbal není pro holku úplně typický sport. Co tě na něm nejvíce baví?
Na fotbale mě baví to, že je na vás, jakou hru si vytvoříte. Baví mě kombinovat a vytvářet hezké akce. Samozřejmě radost z gólu je nepopsatelná. Také je to kolektivní sport a každý bojuje za každého. To je asi nejvíc. - Zatímco taťka byl vyhlášený kanonýr, ty hraješ v obraně. Jak se to stalo?
Abych pravdu řekla, střelba není moje silná stránka. Mám výhodu v rychlosti a jsem takový atletický typ, takže obrana je pro mě ideální post. V Lokomotivě hraji i na postu středního záložníka, ten mi také vyhovuje, když je potřeba, dokážu se přizpůsobit. - Do útoku tě to nikdy netáhlo?
Útok je asi ten poslední post, který bych chtěla zkusit. (úsměv) - Kdo je tvůj fotbalový vzor a kterému klubu fandíš?
Mým vzorem je táta. Jsem ráda, když jede se mnou na zápasy a pak probíráme, co bylo dobré a co naopak zlepšit. Co se týče oblíbeného klubu, tak asi nemám úplně konkrétní klub, kterému bych fandila. - Jak vypadá tvůj běžný den, jak často trénuješ?
Můj běžný den začíná školou, když mám volno, dělám běžné věci, jdu ven s kamarády, občas si zaposiluju nebo jdu běhat, připravuju se na další den do školy. Trénuji třikrát týdně a o víkendech máme zápas. Teď nám skončila sezóna, takže jsou víkendy volné. - Co spojení škola a fotbal. Jak to jde dohromady?
Zatím vše zvládám. I když neříkám, že to není někdy náročné. Když se vrátím večer z tréninku a čeká mě ještě škola... Moje heslo ale je, že když se chce, všechno jde. (úsměv) Od září nastupuji na školu v Brně, tak doufám, že to bude časově lepší, co se týče dojíždění na tréninky. - Co tě ve škole nejvíce baví a jaký předmět naopak nemusíš?
Baví mě tělocvik a výchova k občanství. Co mě naopak nebaví, je německý jazyk. - Co děláš, když si chceš od fotbalu odpočinout?
Trávím čas s rodinou nebo kamarády, koukám na televizi, zajdu do kina nebo do posilovny. - Chtěla by ses jednou věnovat fotbalu profesionálně, nebo co bys ráda v budoucnu dělala?
Hrát fotbal profesionálně by bylo úžasné, protože dělat to, co vás baví, je nejvíc. Jinak mě láká povolání učitelky nebo trenérky, protože moc ráda pracuji s dětmi. - Tvoje fotbalové sny, přání a cíle?
Obrovským snem, přáním a cílem je reprezentace a zahraniční fotbal. Samozřejmě největším přáním je, aby mi přálo zdraví a já mohla dělat to, co mě baví.
